BLOG

RED BULLS OPĚT VÍTĚZÍ

Červení: Achilles/Honza, Lubo, Ráďa, Mára, Tomáš/Martin, Dykot
Žlutí: Mlátička, Fanda, Jarda, Michal, Ondra, Koumes

Přesvědčivé vítězství červených  16 : 10(11)

Bylo nás zase jednou hodně, k vidění byly i takové raritní kousky jako Ondra, nebo Honza- zmutilovaný našimi ortopedy do přezdívky Achilles. Opět se potvrdilo že až na jednu výjimku nosí vítězství červené triko. Když se poštěstilo a byli jsme na place současně já i Tomáš, byla naše převáha nad žlutýma chrtama minimálně dvojnásobná, palubovka se otřásala, šla z nás hrůza a označení Red Bulls Team bylo zcela na místě.

Kapitány byli jmenováni brankáři- Mlátička a Achilles, týmy se zdály vyrovnané a já naštěstí zbyl do vítězného mančaftu.

Nicméně jsme vedli od začátku až do konce a otěže zápasu jsme pevně drželi v rukou. Dirigentem našeho koncertu byl kulhající Achilles, brilantně chytal a hlavně tvořil hru a rozdával radost a hlavně přesné přihrávky, Ráďa chytl formu jak Messi, Lubo s Fandou předváděli sprinterské souboje jako obvykle a Jardovi moc nešly šumivky. Nejzajímavější žlutou akcí asi byla strašlivá Mlátičkovo mrda z pár metrů do Ráďovo pozadí, ten se pak ve sprše pořád ptal Máry jestli tam něco nemá, a Mára opakovaně odpovídal že jo, že je to černý a říká se tomu prdel. Za stavu 16:10 jsme s Lubem nastavili 1-2 minutky protože jsme měli balón na holi a smrdělo to dalším naším gólem, nicméně Fanda zapnul Turbo, vypíchnul to a skóroval než jsme stihli zařvat že je konec... Takže teda 16:11

Evropák byl náš, bylo nás tam asi tak...strašně hodně, Víťa zaslouží obrovské uznání že tu Pupkaní předvánoční besídku spunktoval, a taky že to úplně všechno včetně těch řízků a tlačenek, a pic, nebo pizz, piv a hlenů zatáhnul. Ale sliboval že to rozpočítá a rozešle QR kódy. Gadžimu jsme do nebíčka poslali tlačenkovo-hlenový pozdrav, ten narvanej stůl by se mu líbil. Btw, vyšlo to na den přesně na půlrok co nás tady nechal. Náhoda? Nemyslím si...!B-)
Zábava byla chvílema zdravě drsná, a asi nám všem na chvíli zatrnulo, když Ráďa chtěl ukázat Tomášovi jak se hraje v bordelu mečovaná a stál nad nim s polorozepnutym poklopcem. Všem se ulevilo když mu vystřihnul eskymáckou nosovou pusu.
Ustáli jsme i lehce nepřátelské pohledy od obsluhy a někdy před půl na půlnoc jsme vyrazili k domovům.

Hurá!

Statistika:
Ráďa                5 V
Dykot                4 V
Fanda               3 P
Michal               3 P
Koumes            2 P
Lubo                 2 V
Mára                 2 V
Achilles             2 V
Jarda                1 P
Mlátička            1 P
Tomáš               1 V
Ondra                1 P

Dykot

Flo č. IX aneb Něco končí, něco začíná

Červení: Štěpán, Michal, Koumes
Žlutí: Sršáň, Fanda, Martin zvaný Tomáš

Sešlo se nás jen 6, což nevěstilo nic dobrého ani příjemného. Losování týmů proběhlo v režii Sršáně, který si nenápadně k sobě přiřadil Fandu. Při pohledu na rozlosování jsme si říkali, že by to mohlo jít. No, nešlo. Žlutý tým začal zhurta. Běhali sem tam jako tryskomyši, hlavně Fanda, který minule odpočíval a fakt běhat chtěl. Během prvních cca deseti minut jsme dostali 5 gólů a dali jen jeden. My jsme vyrazili do útoku, nepřesně si přihráli, ztratili míček a soupeř skóroval. Jindy si nás přihrávkama rozebrali a stříleli do prázdné brány… Poločasové skóre si nepamatuju, ale bylo to hodně (oni) ku hodně málo (my).
Zmar našeho týmu pokračoval i v druhém poločase. A nepomohla nám ani posila do brány, kdy z volejbalu krátce po půli přišel Honza Drahoš. Nám se sice nějaké góly dát podařilo, ale nestačilo to ani na přiblížení se k počtu gólů soupeře. A to ještě Sršáň později v Evropáku jen tak mimochodem utrousil, že hráli žlutí jen na 40%.
Za zmínku snad ještě stojí gól, který jsem vstřelil já a to tak, že nejprve se mi povedlo míček o desku trefit do obroučky basketbalového koše, načež si míček Tomáš (pardon Martin) srazil do brány. Dožadoval jsem se započítání tří bodů (gólů) – dva za koš a jeden za branku, ale neuspěl jsem ani s jedním. 

Včerejškem tak skončila éra výher červených dresů. Po dvou měsících konečně vyhrál žlutý tým 😊.

V Evropáku jsme se následně dohydratovali a celkem časně rozešli do svých domovů.  

Skóre 19:32
Branky: Sršáň 18 V, Koumes 9 P,  Fanda 8 V, Martin 6 V, Štěpán 6 P, Michal 4 P

Koumes

FLO č. VIII

Žlutí : kapt. Jarda, Tlouštík ortoped 1, Tlouštík ortoped 2, chvilku Tomáš, Mlátička 
Červení : kapt. Michal, Lubo, Sršáň, Náměstek, Koumes

Když tak koukám na soupisku hráčů, vlastně už není potřeba ani nic dalšího psát, dopadlo to přesně tak, jak to vypadá.

Jinak napíšu krátký stručný smutný report, protože to asi nikdo jinej neudělá. Ale nepamatuji si vůbec nic kromě obrovského pocitu zmaru, ani tím složením týmů si nejsem úplně jist, skóre si nepamatuju, natož počty gólů. Nepamatoval bych si to ani normálně, ale tentokrát jsem hned po zápase odjel na pedofilku na Krtkovu chalupu. A kombinace zapadlého obytňáku, který po třech dnech vyprostil až traktor – naštěstí Krtkova rodina disponuje prakticky vším, co si člověk dovede představit – čtyřdenního maratonu pití podivných jihočeských pivních nápojů a sledování podivných filmů z Krtkovo filmotéky, kde jsem neznal ani většinu věcí, které se tam odehrávaly, ani většinu zvířátek a lidských ras, které tam účinkovaly, ani různých fyzických postižení a nemocí, které většinou měly. K tomu otrava vepřovým tukem a uzeninami, přibrání 4 kilogramů tuku do mého podkoží, no a ze zápasu nevím vůbec nic.

Takže stručně, stálo to dost za hovno. Rozhodl už první los, kdy si Michal vybral Luba. Jarda se pokusil nepříznivou situaci zvrátit odvážnou volbou týmu, tak si vybral tři brankáře a do útoku Tomáše, který tam nebyl. Odvážnému štěstí přeje, ale tentokrát to tak nebylo. Můj draft postoupil na vyšší úroveň, kdy mne samozřejmě předběhli všichni hráči, kteří vůbec nepřišli, ale navíc si mne ani potom nikdo nevybral a musel jsem se tiše nenápadně vloudit do týmu, na který jsem zbyl. 

Hra byla taková, jak se dalo předpokládat, červení tam nandali několik gólů pro rozjezd, Mára přišel se svým oblíbeným „Musíme udělat změnu“, kdy upřeně hledí mým směrem, asi ve třicáté vteřině zápasu, potom na chvilku červení zaspali a nechali nás nadechnou až téměř ke srovnání, velice brzy to ale zase dohnali, ze žlutých vyzařovala čím dál větší rezignace, červení se často z útoku vrátili, protože jim přišel málo elegantní a zopakovali si ho v hezčím provedení, než dali gól. Já dostal přesně mířený úder na dva mé nejdůležitější orgány – na pravé oko, které mi umožňuje pracovat, a na levé varle, které mi způsobuje, že musím pracovat mnohem víc a častěji než bych chtěl. Ke konci zápasu přišel Tomáš a při pohledu na tým, kam spadl, vypadal opravdu jako ten legendární Nevěřící Tomáš. Nejhezčí gól dal Sršáň, když vypálil z místa metr za brankou a naprosto přesně trefil bránu do horního růžku. Sice svojí, ale moc hezky. A protože letěl míček metr kolem mě, tak si tu branku počítám pro sebe. Naši útočící brankáři vyrazili několikrát do útoku s přihrávkami přes celou šířku hřiště, bohužel ale většinou tak zaběhli až za soupeřovu bránu, párkrát se nepovedlo trefit prázdnou bránu, Jarda zkoušel kapitánsky vést hlavně mě, ale rady Hraj to rychlejc, si neskutečně pomalej, mi nijak nepomohly, já to fakt nedělám naschvál.

Skóre nevím, ale byl to průser, rozdíl deset a víc, kdo dal kolik gólu taky nevím, já dal dva, jeden skutečný a jeden sršňogól.

V hospodě se to zase tak nějak probralo, zjistilo se, kdo to všem ostatním zmrvil, rozhodlo se, že pozdní příchod znamená vyndat kilečko z mošničky do fondu, bohužel zrovna příště přijdu pozdě já, piva a pomela zaplatil Michal, protože je to Michal nebo proto, že se někdy narodil, tentokrát platil všechny piva, protože z nějakého důvodu Olaf netrval na tom, že  vítězná piva musí zaplati ti nevítězní.

A příště musí report napsat někdo, kdo vyhrál, aby byl trošku veselejší. Nemyslím někdo, kdo vyhrál aktuální zápas, myslím někdo, kdo už někdy vyhrál, ne jako já….

Mlátička